Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

Housátko- 1.díl

10. ledna 2013 v 20:13 | Ann |  Ann's texts
Tak jsem tady a přidávám 1. díl Housátka. Opakuji znovu, že ten název nemá nic společnýho s dějem a o housátku není v příběhu ani slovo, ale mně se to prostě líbí a název takový chci.:) Tak si užijte první díl, speciálně posílám věnování nejlepší kamarádce Jáje!:) Budu ráda, když napíšete, jaký to je:)
Úvodní fotkááááá.. Možná ji ještě upravím:D


(jenom tak informačně, to ležatý je SEN:))
,,Neeeee, prosím, tati!" Rána. ,,Miku, nech mě!" Bum. ,,Mamiiiiii!" Další rána. Tentokrát jedna pro mě. Mami, tati, vy se máte rádi? Konečně. Píp, píp, píp. ,,Meg, vzbuďte se. Meg!" ,,Kde to jsem, co se děje?" ,,Jste v nemocnici. Upadla jste a strhla jste s sebou vaši matku." ,,Cože? Kde je máma? Stalo se jí něco? Mami!" Slzy pomalu stékaly po mé tváři. Tak mě bolela hlava. ,,Vaše matka právě jede na operační sál, má vnitřní krvácení do mozku." ,,Mami, mami, ma.." můj hlas se čím dál víc vzdaloval. Rodiče se opět mají rádi. Ani se nehádají. Vážně jsou opravdu tak šťastní, nebo to jen předstírají? Táta mámu nikdy neuhodil? Skutečně?

,,Paní Reaverová, vážně už musíte jít, je v kómatu měsíc, nemá to cenu, už se neprobudí." ,,Ne, prosím, nechte ji ještě žít." Jako bych slyšela z dálky. Rychle Meg, probuď se! ,,K..k.. kde to jsem?" zašeptala jsem polohlasem do prázdného ticha. Neměla jsem sílu otevřít oči. Co se to sakra děje? Potřebuju se probudit. ,,Meg, Meggie. Zlatíčko, ty ses probudila?" promluvila potichu nevěřícně milá paní s příjemným hlasem. ,,A… kdo…" nemohla jsem mluvit. Jako by mi někdo podstrčil nějaký jed, který mě celou oslabil. ,,Meggie, nemluv, nemáš ještě dost sil.. Nemůžu uvěřit, že ses probudila." Slzy z mých očí tryskaly bez ohledu na to, jestli jsem si to přála, nebo ne. Kdo jsem? Kdo to sedí u mé postele? Proč mě tak bolí hlava? Zdá se mi to, nebo jsem v nemocnici? Co se to sakra stalo? Hlava mě bolela čím dál víc a já jsem si prostě nemohla vzpomenout, co se stalo. ,,Meg, Meggie, neusínej" Nesmíš usnout, ty nesmíš usnout! Doktore!"

Tak doufám, že se příběh líbil:) Nechci sem psát takový ty trapný otázky typu: Co myslíte, probudí se? ani nechci vyhrožovat něčím typu: Další díl přidám, až tady bude 10 komentářů, pokud tady nebudou, s příběhem končím.. To fakt ne, píšu to jen pro radost!:D

Mějte se hezky,
brzo napíšu,
Ann
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane x) Jane x) | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 20:51 | Reagovat

Jůů. :) Děkuju :) :-* Pořád mě zajímá, jakej je ten děj :) :D Ale stejně nechci, abys mi ho řekla.. :D Já ten příběh zbožňuju. :):D Těším se na pokračování pokračování pokračování. :D :)

2 Yummy^^ Yummy^^ | Web | 12. ledna 2013 v 21:37 | Reagovat

Najprv som mala trochu problém zorientovať sa v tom, no je to strašne napínavé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama