Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

"4. kapitola"

1. června 2012 v 16:54 | Tereza |  Záhadný sen
  • V první řadě bych se chtěla omluvit, že jsem dlouho nenapsala novou kapitolu a pořádně ani nic na blog, ale jaksi nebyl čas a ani nápady.. teda, ne že by teď byly nějaké extra nápady a nějak moc času, ale strašně mi psaní chybí...
  • Tak tedy začněte číst již 4. kapitolu!

¤¤¤¤¤
"Caroline!" Zakřičí Thomas zavírající auto "Počkej na mě sakra!"
"Nemůžu," Řekne potichu "Nemůžu se zastavit!"
Thomas se na chvíli zastaví a na chvilku přemýšlí, ale jak vidí, že Car je o deset kroků dále, přeběhne všechny překážky a po Caroline skočí.
"Au," Zaskuhrá Car bolestí ležíc pod Thomasem "Co blbneš?" A shodí ho ze sebe "Co když nás někdo uvidí?"
"Prosím tě kdo by nás viděl," Poklepe si Thomas na čelo zapírajíc, že ji chtěl zastavit.
"Pojď, prosím tě," Řekne s úsměvem Car a chytne ho za ruku a vede k tmavé, stínem pohlcené, budově.

¤¤¤¤¤
"Kam mě to vedeš?" Zeptá se svůdně Thomas.
"Neřeknu," Odsekne Car jako malé dítě a jde dál.
Za chvilku jsou před dveřmi musíc si přikrčit nos, protože jak Caroline dobře znala, plesnivé dřevo má ten nejhorší pach.
Thomas chytl opatrně za kliku a stejně opatrným stylem otevřel dveře, které se mu rozpadaly pod rukou.
"Račte, madam," Dá Caroline přednost, ale ta se strachem v očích odmítne a dveře od Thomase přechytne a pustí ho před ni. Car se bojí tmy a tak chodí povětšinou ven za tmy pouze s doprovodem nebo vůbec.
Caroline jdouc přímo za Thomasem se přikrčuje, aby ji nikdo neviděl a ani nenapadl, protože dnešní den by chtěla nadobro vymazat ze svého života a ty sny by taky raději neměla.
Thomas se najednou zastaví přímo před rozbitým okénkem a začne přemýšlet kam dál..
"Děje se něco?" Zahledí se Car Thomasovým směrem "Kam dál?" Pokrčí Car rameny.
"Netuším a ani nevím co si tu hledala," Řekne a začne se pomalu otáčet držíc Caroline stále za ruku, ale ta mu z ní vyklouzne a on nic necítí, protože ruku v pěst má pořád a navíc strašně zpocenou.


"Vrať se Thomasi," Křikne Car "Něco jsem našla!"
Ale Thomas nic neslyší a jde stále dál k autu.
Není to sice náplň mojí práce, ale někdo to udělat musí, Povzdechne si Caroline a sehne se k malé věci, kterou se pokusí zvednout, ale je moc těžká "Thomasi! Pomoz mi!" Zase nic.
Car se začne trochu procházet po místnosti a tu podivnou těžkou věc zakopne a spadne na zadek "Tak sakra Thomasi!" Zakřičí v návalu zoufalosti a zkouší se postavit. No nazdar, Povzdechne si Ještě si zvrtnu kotník.

***
Mějte se!
Tereza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama