Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

Stupid Love//1.díl

7. května 2012 v 18:57 | Greenia
Tak jsem se odhodlala napsat vám svoji první povídku. Tohle je první díl, takže předpokládám, že bude mít min.4 díly.Je to FanFiction o One Direction(teda spíše o Harrym). Doufám, že se bude líbit. Určitě se vyjádřete do komentářů.

"Jak jste mi to mohli udělat?" zeptala jsem se mého teď už expřítele a mé nejlepší kamarádky. "Rebeco, trvá to už dlouho, ale nevěděli jsme jak ti to říct." odpověděl Jack. "Nechtěli jsme tě zranit." dodala Kath. "Vy si myslíte, že je to takhle lepší!? Lepší než kdyby jste mi to řekli rovnou!? Jak dlouho už spolu jste!?" zvýšila jsem na ně hlas. "Jsou to už skoro 2 měsíce." špitla Kath. "Dva měsíce!? Dva měsíce mě oba dva taháte za nos!? Jak jste mi to jenom mohli udělat!? Proč!?" jakmile jsem to dořekla, nahrnuli se mi slzy do očí. "Reb, my jsme…" začala opatrně Kath, ale nedořekla to, protože se rozbrečela. Bylo mi jí líto, ale zároveň jsem byla pohlcena bolestí ze zrady a tak trochu i nenávistí. "Kath…Jak si jenom mohla!," vykoktala jsem ze sebe po minutě ticha. "Jacku…Proč jsi mi lhal, všechny ty krásné chvíle, sladké slova…To to pro tebe nic neznamená!?" dodala jsem. "Znamená, strašně moc. Nikdy jsem ti nelhal. Miloval jsem tě, ale pochop Kath miluji víc. Je to tvoje nejlepší kamarádka, tak jí dopřej trochu štěstí." odpověděl mi Jack. Dopřát jí trochu štěstí? Za to, že mi přebrala kluka? To ani omylem! Zase nastalo to hrozné trapné ticho, ale já už jsem tu nechtěla být. Šla jsem směrem ke dveřím, chytla jsem kliku, ale ještě jsem se otočili a řekla jsem: "Kath… Zničila jsi naše přátelství a zlomila mi srdce! Doufám, že ti to za Jacka stálo! Pro mě je to obrovská ztráta, protože jsem ztratila dva lidi, které jsem nadevšechno milovala! Je to pro mě hrozně těžké, ale…Nechci vás už nikdy vidět, nechci už nikdy slyšet váš hlas, smích…." dořekla jsem a přesně s těmito slovy jsem opustila místnost. Slyšela jsem sice, jak na mě volají. Kath dokonce vyběhla ven, ale já jsem se nezastavovala, šla jsem pořád dál.
Nevěděla jsem, co dělat. Rozhodla jsem se, že skončím se svým životem. Chtěla jsem skočit z mostu, ale musela jsem k němu dojít po dálnici. Zamířila jsem tedy k dálnici a šla jsem po ní pomalu a opatrně. Se zamlženými oky jsem pořád pokračovala v cestě. Najednou, ale na mě zatroubilo auto. Přibrzdilo a zajelo ke krajnici. Zastavilo několik metrů přede mnou. V tu chvíli mi to došlo. Jdu po dálnici, zrovna se stmívá a mám na sobě tílko a opravdu malou a těsnou minisukni. Vypadám určitě jako štětka, pomyslela jsem si. Stála jsem tam jako přibitá. Čekala jsem až to auto nastartuje s odjede pryč. Čekala jsem, ale marně. Po chvíli z auta vystoupil vyšší chlapec s kudrnatým rozcuchem na hlavě. Vypadal, že toho už dneska hodně vypil, a tak jsem se začal bát ještě víc. Pořád jsem tam, ale stála a doufala, že je to jenom zlý sen. Jenže, ten kluk najednou promluvil: "Nestůj tam, jen tak…sama! Pojď ke mně, ať se na tebe podívám! Zezadu vypadáš nádherně, ta tvoje prdýlka! Vidím tě, ale jenom na dálku, myslím, že je to škoda! Co bys řekla na to, kdybych se na tebe podíval zblízka, kočičko?". Neodpovídala jsem, protože jsem myslela, že tak odejde. Mýlila jsem se, protože se najednou pohnul a kutálel se směrem ke mně. Jen, co přišel, pohladil mě po tváři. Uhnula jsem hlavou, protože se mi hnusil. Byl strašně cítit pivem. "Tak takhle by to teda nešlo, kočičko! Já jsem si tě našel a taky rozhodnu, co s tebou udělám! Neboj se mě, já ti neublížím…" zmáčknul mi ňadra "ÚÚÚ…Takové kozičky jsem ještě v ruce nedržel. Páni jsi opravdu nádherná!" Já jsem tam jenom hloupě stála a čekala, co bude dál. "Nechceš, si nastoupit do auta?" zeptal se mě po chvíli. Už jsem to nevydržela a okřikla jsem ho: "Ne, to teda nechci! Co si o sobě vůbec myslíš, vždyť tě vůbec neznám!". "Kočička nám vystrkuje drápky! Vrrr, to přímo zbožňuju! Ale takhle hnusná na mě nebudeš, to můžu být totiž jenom já! A k tomu, že mě neznáš. Jsem Harry, Harry Styles! A jak se jmenuješ ty!?" dořekl a prstem mi zvednul hlavu, aby mi viděl do tváře. Měl krásné modré oči. Hezčí než Jack. "Jsem Rebeca!" nemůžu uvěřit tomu, že jsem někomu jako je on, řekla jak se jmenuji. "Ale to nic nemění na tom, že si s tebou do toho auta nesednu!" rychle jsem vykřikla. "Tak to pozor, kočičko. Pravidla tady určuju já. A hlavně, kdo říkal, že musíš sedět!?" řekl a chytil mě za ruku. Neudělala jsem ani jeden krok, když mi chytil obě ruce a zkroutil mi je za záda. Podařilo se mi uvolnit ruce, takže jsem se znovu vrhla kupředu, ale chytil mě za boky v drtícím sevření. Už nebyla šance. V marném boji se mi uvolnily i vlasy, dříve pečlivě srovnané v čistém, úpravném drdůlku. Rychle a hbitě mě zatáhl do auta. Kolem nás projíždělo spoustu aut, ale ani jedno z nich se neodvážilo zastavit a tím mě zachránit. Narval mě na přední sedačku, zabouchl dveře a hned se objevil vedle mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 11. května 2012 v 19:39 | Reagovat

Kdysi mi někdo poradil, co se týče příběhů, že bych měla dělat mezi dialogy, atd. odstavce aby se to lépe četlo a tak to radím i tobě, protože hezky píšeš a byla by škoda kdyby si příběh nikdo nepřečetl kvůli odstavcům.;)

2 Greenia Greenia | 12. května 2012 v 8:54 | Reagovat

[1]:Děkuju ti moc za radu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama