Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

"Prolog"

16. března 2012 v 20:55 | Tereza |  Záhadný sen
  • Tímhle bych Vám chtěla představit nový příběh, tenhle budeme psát společně se spoluredaktorkama. Doufám, že se zapojí všechny a nebudu to psát jen sama.
  • Tohle berte jako úvodní díl ve kterém se seznámíte s tím, o co tu vlastně jde.
  • Tak se pusťte do čtení!

××××××××××××××××××××××××××××
"Haló?" Ptá se Caroline Jacobsonová, její otázka zní podivně a její slova se odrážejí od stěn jako ozvěna. "Haló? Je tu někdo?" Stále se ptá a začíná mít divný pocit. Netuší co se děje. Neví kde to je. Neví jak se sem dostala. Pořád volá do prázdna. Nic. Má pocit, že tu není sama, ale nikoho nevidí a ani neslyší. Není neviditelný? Ptá se chvíli sama sebe.
××××××××××××××××××××××××××××
"Volala si mě Caroline?" Ozve se zdlouhavým tónem odněkud z prázdna.
"Nevím," Zarazí se "Podle toho kdo jsi." Založí si ruce na hrudi, podupává si nohou, píská si a čeká na odpověď.
"No, netuším jak ti to říct," Zakoktá se "Jsem tvá.." Zkouší to říct, ale nejde mu rozumět "Jsem tvá spřízněná duše." Konečně to řekne.
"A kde to jsem?" Nechápe.
"Jsi v mém království vzduchoprázdna."
Caroline chvíli přemýšlí, ale pak se zeptá "Máš jméno?"
"Vlastně ano," Pokračuje "Jmenuju se Lukas a tady jsem před mnoha lety uvízl. Usnul jsem doma v posteli a ještě se neprobudil. Pomůžeš mi?"
"A jak?"
"Stačí když se probudíš a pak si zajedeš do Německa, do Berlína a tam zajdeš do jednoho vojenského bunkru. To víš, jsem sirotek. Nemám rodiče a živím se zlodějnou. Když byla moje babička malé dítě, začínala 2. světová válka," Vypráví dál "Naše rodina vyznává Judaismus a jednoho dne rodinu kde se babička narodila navštívil Hitler a všechny tam povraždil. Babička měla štěstí. Byla zrovna u svojí babičky a tak tam zrovna zůstala a společně odjeli do USA. Po válce se vrátili a nic jim nezbylo. Náš majetek byl rozkraden a my skončili na ulici. Do Ameriky jsme se již nemohli vrátit kvůli financím," Caroline poklesne hlavou "Nevěš hlavu. Každý si na ulici zvykne. Je to daleko lepší. Nemusíš se řídit společenskými pravidly." Usmál se a pohladil ji po vlasech, pak ji obejmul a letmo ji pošeptal do ucha "Udělej to pro mě. Probuď mě."
××××××××××××××××××××××××××××
Tak se mějte!
Zdraví Tereza
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dance Dance | Web | 18. března 2012 v 10:21 | Reagovat

pěkný:) heled nezapoměla si na muj scénář?

2 Terka Terka | Web | 18. března 2012 v 15:10 | Reagovat

[1]: Ne, vím o něm. Jen načerpávám inspiraci do scénářů. Neboj, scénář bude.;))

3 Jezzy Jezzy | Web | 9. dubna 2012 v 11:30 | Reagovat

Ne že by to nebylo pěkný, jenom občas trochu opomenutá interpunkce a... Heh, pobavila mě představa, že by Hitler osobně šel na nějaký židy. :D Ale jinak to zní zatim celkem dobře. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama