Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

Boj o lásku- úvod

19. prosince 2011 v 17:36 | Greenia
Ahoj, jmenuji se Ema, a to je můj miláček Mike. Budu vám povídat o mém životě... S Mikem jsme se
seznámili, když jsme se "rvali" o taxík. Nakonec jsme zjistili, že jedeme stejným směrem, takže jsme se o taxík podělili. Zapomněla jsem v taxíku klíče, on mi je donesl. No znáte to. Od té doby jsme se scházeli, a nakonec jsme si společně pronajali byt. Mike je na mě strašně hodný. Je to gentleman už od pohledu. Zajímá ho hudba, jako mě, chtěla bych se stát zpěvačkou. A on je zblázněný do kytary. Jsme prostě skvělý páreček.


Jednou mi do ucha špitl, ať dnes ve tři přijdu do jednoho nahrávacího studia. Neřekl proč, ale
mě napadlo, že zase bude chtít pomoct posoudit nějakou novou star. Každopádně jsem řekla, že tam tedy přijdu.
Hned po obědě se Mike vzdechl, já uklidila nádobí a šla jsem si odpočinout.
Nejspíš jsem usnula.
A Mike ve studiu jen čekal, a pořád si namlouval, že přijdu. Jenže já jsem spala!
Vykládal jim tam pořád dokola, jak jsem bezva, ale ti se mu s uplynulou dobou, co tam
čekali, začali vysmívat.
Najednou Mike přiběhl k nám do bytu a začal na mě řvát, zatím co já jsem se pomalu
probouzela.
Začal mi nadávat, že toho už je dost, že tohle jsem přehnala. Pomalu mi začalo všechno
docházet. Došlo mi proč Mike tak trval na tom, abych do toho studia přišla, že kdyby šlo jen o nějaké zhodnocení, že by se tak nečertil. Pokazila sem to. v tu chvíli sem měla sto chutí se propadnout hanbou do země. Nečekala jsem ale, že Mike na mě vyrukuje s tím, že se semnou ROZCHÁZÍ! Myslela jsem, že ho to za chvíli přejde, že je to jen chvilkový vztek. Nebyl. Mike si sbalil kufry, a odstěhoval se.
Před tím než se vším svým krámkem odešel, stoupl si do takového naštvaného postoje. Asi
čekal na omluvu, jenže já měla rozteklou řasenku od toho, jak jsem brečela, tak sem se na něj ani nechtěla podívat. A takhle to mezi námi skončilo. Byla jsem na dně, myslela jsem že se z toho nedostanu.
Ani po pár měsících mi nic nepomohlo, nemohla jsem prostě na Mika zapomenout. Pořád sem
se jen dívala na fotku nás dvou a brečela jsem. Nic nepomohlo. Mohla sem všechny jeho věci vyhodit z okna, spálit, roztrhat, a nic. Rozhodla jsem se proto, že se musím i odstěhovat z tohoto bytu, že kvůli tomu na něj nemůžu zapomenout. Vzala sem noviny, a hledala nějaký levný podnájem. Chtěla jsem začít nový život, s novým elánem do života. Našla jsem inzerát, kde nějaká Kim hledá třetího spolubydlícího, kousek odsud. Posoudila jsem čtvrť, popis a usoudila jsem, že by to mohlo být zajímavý. Hned jsem na to číslo zavolala, a ta holka mi řekla, že se můžu hned nastěhovat! Konečně alespoň jedna dobrá zpráva po několika měsících jen smutných očí a plného koše posmrkaných kapesníků. A takhle začíná můj příběh.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Tak co, líbí? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama