Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

Boj o lásku- 6.díl

29. prosince 2011 v 18:27 | Greenia
Mluvila jsem tam s Kim, která mi nabízela, že promluví s vedoucí, v tom jsem uslyšela přísný,
hlubší, ženský hlas. Hned mi došlo, že to bude šéfka. Věděla jsem, co po mně bude chtít! Bude mi chtít vynadat, určitě si za ní přišla stěžovat ta ženská, co po mně hodila ten džus. Vůbec se mi tam nechtělo, ale musela jsem. Nadechla jsem se, uvolnila se a šourala nohavicemi po zemi a pomalu se blížila za ní.

Přišla jsem tam, šéfová se nadechla, že začne mít proslov a já už pozvedla ruce a hystericky jsem
se začala obhajovat. Chvíli na mě čuměla jak na pomatence, pak jen řekla. "Pojďte se mnou do kanceláře!"
"Vezměte si to, volají vám z domova!" Z domova? V tom ve mně poskočilo. Co se děje? Zvedla jsem rychle sluchátko.
" Halo? Kdo je tam? Co se děje!"
" Emi, jsi to ty?"
" Nicolasi! Co se děje? Odkud znáš moje číslo! A odkud znáš číslo do mé práce! Nic nechápu!" (Nicolas je můj bratranec)
" Přece jsi mi volala, že ses přestěhovala a dala mi číslo tvého bytu"
"Ano, ale to nic nevysvětluje!"
" Volal jsem tam a zvedla to nějaká Marcia nebo Maria, už nevím a dala mi adresu kavárny, kde teď pracuješ! Potom jsem si vyhledal číslo."
" Ano, ale proč tu plácáme o hloupostech, proč mi vůbec voláš? Stalo se něco s domem?"
" S domem ne, ale s tvou mámou ano."
" Cože? Co se sní stalo! Nicolasi! Mluv!"
" Udělalo se jí nevolno a je jí špatně, přijeď co nejdříve!"
" Ale, ale. Dobře, co nejdříve nasednu na letadlo a přiletím!"
Šéfová to asi všechno pochopila. Řekla, že můžu odejít. Moc jsem jí poděkovala a běžela jsem
rychle domů. Doma jsem si sbalila pár švestek, jen nějaký tričko, džíny, ponožky a spodní prádlo Převlíkla jsem se z pracovního oblečení do dlouhé béžové sukně a modrého topu a běžela jsem na autobus, který mě měl dovézt na letiště! Neohlížela jsem se vlevo, vpravo, jen abych tam byla co nejdřív. Maminka má už dlouho problémy ze srdcem, a jestliže se jí přitížilo, nemám moc času. Na letišti jsem si hned běžela zakoupit letenky, ale řekli mi, že směrem kam mám namířeno dnes letí poslední letadlo a to je do posledního místa zaplněné. Další letadlo letí až zítra. V tom přiběhla letuška, že v letadle L44 , které má každou chvíli odletět (podle toho co jsem vyposlouchala, šlo zrovna o letadlo, ve kterém potřebuji místo) se právě dusí v postarší pán a musí hned do nemocnice! Na to jsem hnedka zareagovala já a nakonec jsem jedno místo získala. Teď mě čeká dlouhá cesta do rodného místa. Doufám, že to všechno dobře dopadne.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Tak co, přežije to Emina maminka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama