Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

Napište se mnou povídku

3. srpna 2011 v 20:01 | Tereza
Napište se mnou povídku, ale nejdřív se podívejte o co přesně jde..
Viz. cč




Nevím jestli to znáte, ale já to viděla na jednom blogu...v jiném provedení.
Takže, já Vám tu napíšu nějaké téma (Např. Kočka na stromě) a vy mi k tomu do komentářů napíšete nějaký příběh. Byla bych ráda kdyby jste psali na sebe navazující věty (Např. Kočka vylezla na strom...Ale nemohla slézt... Tak jí pomohl Tomáš...). A prosím nepište dva komentáře za sebou (Jen kdybyste udělali překlep nebo tak něco). Takže snad je to jasné..
Ten název je... Ernest Hudgins
Takže díky za účast.
Zatím..Vaše Tereza.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisis Elisis | Web | 5. srpna 2011 v 12:54 | Reagovat

Pomalu se vzbudila. Posadila se na postel a promnula si oči. Bylo už devět. Není zvyklá spát tak dlouho. Jenže pořád se nemůže zbavit domnění a myslet na to, proč zrovna ona má takové jméno. Ernest. Jméno pro kluka nebo pro nějakou královnu. Jenže ona není ani jedno z toho, tak proč? Máma jen chtěla, aby byla zvláštní a zajímavá. To možná je .. ano. Ale přece by mohla mít jméno jako každá holka. Třeba Jackie, Mandy, Clare... Myšlenky jí donesly do kuchyně. Nosem se jí valila pronikavá vůně z trouby. Máma se jako vždy dala do pečení. Vstává už v pět ráno, aby naši rodinu potěšila něčím dobrým, čerstvým a s láskou. Mám prostě výjimečnou rodinu, a to dokazuje samozřejmě i mé jméno. "Mami, copak to zase pečeš?" zeptala jsem se se zvědavostí. "Zlatíčko, bude to žemlovka, takže si nalaď své chuťové buňky a posaď se, za chvilku to bude." Nikdy si neodpustila své maminkovské komplimenty. Ale co, mám jí ráda. Pomalu jsem si sedla a židle pod mou váhou tiše zavrzala. Né, že bych byla nějaká baculka, to zase ne. I když někdo by to nad těmi maminčinami dobrotami řekl. Nejsem jedna z těch fiflen, co se pořád hlídá. Prostě si dám, na co mám chuť, a kupodivu nějak extra nepřibírám.
Sestra Henrietta začala chystat na stůl talíře. Henrietta. Občas jí říkám Henry, i když vím, že není žádný kluk a už si zvykla. Je starší, ale mám ji ráda, stejně jako celou naši rodinu. Je jako moje nejlepší kamarádka. Má vlastnosti, které mi sou blízké, a přitom se od sebe lišíme.
Přihrnul se táta, s ryflovými kalhotami napůl zapnutými, stejně tak košile. Všem nám věnoval pozdrav a úsměv, při kterém se objevili malé viditelné vrásky. Táta je architekt. Nebyl zatím dům, který by se nám nelíbil, má totiž vkus. Vždycky si na nás ale najde čas, rodina je pro něj přednější než práce.
Máma začínala pomalu nosit na stůl. Všichni jsme vdechli do plic tu lahodnou vůni a dali se do jídla. Máma je výborná kuchařka, taky se tím živí. Nechápu, jak si může zapamatovat všechny ty recepty, a že jich je dost. Já jsem o proti ní ráda, když umím uvařit těstoviny, a nějaké to maso.
Ani jsem si nevšimla, a talíř přede mnou už byl prázdný. Jen jsem se olízla, a talíř věnovala myčce. Poděkovala jsem mámě a obou rodičům popřála, ať se jim daří v práci. Henry přitakala.  
S plným břichem jsem se vydala po schodech do mého pokoje. Meruňkové stěny sálaly teplem. Otevřela jsem skříň, a vybrala první oblečení, co mi padlo do ruky. Pomalu jsem se do něj nasoukala a vydala se ke své obvyklé činnosti. Kreativitě. Pustila jsem repráčky s hudbou ... Zrovna teď hrál song "Someone like you" od Adele. Proč ne, řekla jsem si a ponořila se do papírů. Vzala barvy a kreslila ... a malovala. Tu hudbu, co slyším, různé obrazce, tvary, někdy i tváře nebo konkrétní věci. Je to prostě můj život. Kreativita je vidět po celém mém pokoji. Obrazy na stěnách, šité polštáře a deka. Různé ozdoby a drobnosti s mou fantazií. Možná jméno Ernest Hudgins není zrovna to nejlepší, ale je nejspíš "umělecké" jméno, a to se na mě celkem hodí. Ernie Hudgins ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama