Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

(5) Rány minulosti

12. srpna 2011 v 19:30 | Lilith
Elfku Evelyn navštívil neznámý muž, o němž se domnívá, že je upír. A navíc jí každý večer někdo vozí jednu rudou růži převázanou černou stužkou.



Upír Edward stihl uniknout dřív, než Evelyn otevřela dveře.Vypařil se ve tmě a nepovšimnut opustil zámeckou bránu. Nasedl na svého věrného koně Lasofela a rychlým cvalem mířil ke svému hradu.

Netrvalo dlouho a Lasofel zastavil před nádherným, obrovským hradem. Hrad je ukrytý mezi lesy a skalami, jen málo lidí jej navštívilo. Vlastně nikdo, kdo se vypravil hledat bájný Deathbourgh se nevrátil živý. Nebyla to ale Edwardova chyba, protože všichni tito dobrodruzi zahynuli po cestě. Jenže lidská fantazie je něco neskutečného, takže o Deathbourghu kolovalo mnoho pověstí. Povídalo se, že vládcem tam je smrtonosný člověk, který chová draky čistě pro svou vlastní zábavu, že se živí lidskými vnitřnostmi a že všechny ty ztracené cestovatele zaručeně zabil a snědl, a že celkově je tak zlý, že ho i samo peklo vyvrhlo.

Vládce Deathbourghu Edward ale překvapivě nebyl žádná zrůda. Lidem se stranil, přes 1000 let nepřišel do styku s jediným člověkem, až doteď, když každý večer jezdil do vzdáleného paláce Wol-Nuri, kam každý večer vozil jednu květinu.

Edward nebyl zlý, vůbec ne. Jen měl velkou smůlu, když byl malý. Po narození se mu totiž dostalo kletby od hrozivé čarodějnice Eymeery. >Edwarde de l'Estée, kletbu zůstavuji tobě. Můžeš mít laskavé srdce, svému osudu ale neunikneš. Po pět tisíc let budeš žít v zatracení. Když se objevíš mezi lidmi, kamením po tobě budou házeti. Zloba v tobě bude vzrůstat, až jednoho dne zjistíš, že žádné jídlo nezažene tvůj hlad a žádné pití neukojí tvojí neutuchající žízeň, kromě lidské krve. Budeš žít zatracen ve strachu z každého svítání, až dospěješ zapomnění. Teprve až pominou všechny temné síly na světě nebo uplyne 5000 let, budiž tvé trápení ukončeno. Prožiješ pak jeden smrtelný život s tvými nejbližšími a tvá duše dojde odpočinku.< Když to slyšela Edwardova matka, zhroutila se a zemřela krátce po narození dítěte. Edwardův otec se rozhodl, že nebude syna vychovávat k tomuto účelu. Odnesl ho daleko do hor a před lidmi říkal, že zemřel při porodu jako jeho žena. Několik dní poté opustil zemi. V žádné báji se nepíše, jak skončil.

Edward ale měl štěstí, v horách ho našla stará babka bylinkářka. Z města ji vyhnali s přízviskem, že je kacířka. Postavila si na odlehlém místě chaloupku a poklidně tam hospodařila. Malého Edwarda se ujala a pečovala o něj jako o vlastního. Naučila ho, jak přežít v divočině a také ho učila nejrůznějším kouzlům. Díky svým magickým schopnostem se také podívala do Edwardovy minulosti a vše se dozvěděla. Nikdy mu ale neřekla, kým vlastně je, aby ho odklonila od jeho osudu. Ale jak už to bývá, osudu uniknout nelze. Když bylo Edwardovi patnáct let, babička cítila, že se blíží její konec a všechno mu řekla. O jeho šlechtickém původu i o strašlivé budoucnosti. Pak naposledy vydechla. Marně Edward plakal a prosil. Babička neobživla, naučila ale Edwarda tomu nejdůležitějšímu: že život je jeden dlouhý příběh, a je jen na nás, jak ho nappíšeme. Poslední stránky ještě nejsou popsané, a co nám brání vzít do ruky pero? Vychovala Edwarda k správnému životu, uměl slušně vystupovat a měl laskavé srdce. Nemohl se proto smířit s tím, že je nesmrtelná stvůra. Pohřbil babičku a rozhodl se postavit se svému osudu.

Opustil tedy chaloupku a vydal se hledat svůj bývalý domov. Lidé se Edwarda báli, měli divný pocit z jeho očí, a Edward byl nešťastný. Neudělal přeci nic zlého, tak proč se mu to muselo stát? Odpověď nenašel nikdy. Snažil se nepodlehnout svému osudu. Pomalu ale začínal cítit, že se s ním děje něco divného. I ty nejvybranější pochoutky se mu v ústech měnily v popel a nejlepší víno neuhasilo žízeň. Na jeho putování ho k sobě vzala jako služebného vdova s patnáctiletou dcerou. Jmenovala se Daisy a našla v Edwardovi zalíbení. A Edward se do ní vášnivě zamiloval. Přísahali si, že to bude navždy. Když tak seděli večer za úplňku venku, hleděli si do očí a chtěli se políbit. Už měli rty skoro u sebe, když se v Edwardovi probudili jeho druhé já a zakousl se do Daisyina krku a zabil ji. Když si uvědomil, co se stalo, utekl do lesa a rozplakal se. Celý od krve, šel naslepo, kam ho srdce táhlo. Až našel to, co hledal. Obrovský hrad. Ze svého zoufalství ho pojmenoval Deathbourgh a umístil se v něm. Od té doby se stranil lidí, aby nezabil nikoho dalšího. Nedokázal se s tím vyrovnat, a žil sám, jen se svým zármutkem.

Od té doby uplynulo mnoho let, jež na jeho tváři nebyly vidět. Nyní ale Edward opět cítil něco nepojmenovatelného k elfce Evelyn. Připomíná mu to onu příhodu s Daisy a děsí se, aby Evelyn neprovedl to samé. Uplynulo přeci mnoho let, mnohé se změnilo. Změnil se ale i Edward? Zatím Evelyn jen z povzdálí pozoruje a každý večer jí posílá jednu rudou růži s černou stužkou.

Líbil se vám příběh? Jak myslíte, že bude pokračovat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 13. srpna 2011 v 15:02 | Reagovat

Líbil..:DD Myslím, že se té kletby nějak zbaví a nakonec si Evelyn vezme...:D Ale nevím.

2 Elisis Elisis | Web | 19. srpna 2011 v 11:53 | Reagovat

Tušila jsem, že je upír. Ta kletba mě vyděsila, po dobu 5000 let, taková dlouhá doba. Ale určitě to nemůže s Evelyn dopadnout stejně, jako s Daisy. To by potom nebylo zajímavé :D Jsem zvědavá na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama