Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

(4) Rudá růže

11. srpna 2011 v 17:55 | Lilith
V minulém díle se elfka Evelyn setkala s neznámým upírem. Jak se bude příběh vyvíjet dál?



Druhý den ráno Evelyn prohledala celý palác. Hledala jakoukoli stopu po večerní návštěvě, a také Nalowes, aby se jí se vším svěřila. V prvním případě nenašla nic. Nalowes byla v kuchyni.
,,Evelyn! Stalo se něco?" zeptala se služebná.
,,Ano, Nalowes. Včera večer... " Vypověděla vše, co se jí přihodilo. Značně se jí tím ulevilo.
,,Proboha Evelyn! Dávejte si pozor. V tom nebude nic dobrého..."
,,Myslíš? Mně ale zas tak zlý nepřišel..."
,,Zlatíčko, chtěl vás zabít! Je to upír, sama jste to říkala. Nenechte se jím okouzlit!"
,,Ne! Já ti nevěřím... Viděla jsem, co jsem viděla."
,,Evelyn, já pro vás nechci nic zlého, vychovávám vás odmalička. Věřte mi, snažím se vás jen chránit..."
,,Ale já vím, že ano... Kdybych jen nebyla tak zmatená. Vůbec nevím, co se se mnou děje, a co si o tom všem mám myslet...", řekla Evelyn a odešla, aby o všem znovu a znovu přemýšlela.

Jaké ale bylo její překvapení, když přišla do své komnaty a tam seděla její nevlastní matka Amara.
,,Dobré ráno, dcero," pozdravila ji.
,,Dobré ráno," odpověděla Evelyn, aniž by se na Amaru podívala. Nenáviděla ji. Amara jí sice nikdy nic zlého neudělala, a vždy se snažila chovat se k Evelyn slušně a laskavě, ale Evelyn jí to z nějakého nevysvětlitelnho důvodu prostě nevěřila. Myslela si, že Amara je s nimi jen kvůli tomu, že Livius, Evelynin otec, je král.
,,Evelyn, včera večer jsem slyšela nějaký křik. Neměla jsi s tím něco společného? Měla jsem o tebe strach..."
,,Ne." odpověděla Evelyn stručně. ,,O žádném křiku nevím, a strach jsi neměla."
,,Evelyn, já vím, že to máš těžké. Já nechci nahradit tvou matku. Jen chci být oporou tvému otci, a ty mi to neusnadňuješ." No ještě abys matku nahradit chtěla! pomyslela si Evelyn.
,,To je vše, co jsi mi chtěla říct?"
,,Ano," odpověděla Amara s předstíraným smutkem v hlase, a odešla.

Hodiny ubíhaly, a blížil se večer. Když tu náhle Evelyn zaslechla za dveřmi nějaký pohyb. To je divné... Bože, ať to není zase to, co včera... pomyslela si elfka. Na druhou stranu ale chtěla, aby to ono bylo... aby otevřela dveře... a stál tam on... Rozhodla se tedy otevřít. Nebylo tam však nic. Ale když se rozhlédla, všimla si, že na zemi pod dveřmi leží jedna rudá růže převázaná černou stužkou.

Líbil se vám příběh? Jak myslíte, že bude pokračovat? :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisis Elisis | Web | 16. srpna 2011 v 14:21 | Reagovat

Chyběly mi tam nějaké myšlenky Evelyn, po té zvláštní noci. Ale díl se mi moc líbil, sice kratší, ale nevadí. Ten konec necháš otevřený, tak to má být :) Jdu na další díl ;) Jsem zvědavá na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama