Mluvené slovo je prázdné, jen co člověk napíše, zůstává.

(2) Vetřelec

9. srpna 2011 v 16:26 | Lilith
Druhá kapitola mého fantasy příběhu... Stačí kliknout na ,Celý článek'... :-)



,,Má paní!", zvolala služebná a padla před křeslo krásné elfky.
,,Nalowes, prosím, neříkej mi tak..."
,,Paní Evelyn, jste královská dcera. Je to má povinnost."
,,Tvá přátelská povinnost je říkat mi pouze Evelyn. Na to budeš mít dost času, až budu stará, vážená a se spoustou dětí...", zasněně odpověděla elfka. ,,Tak proč jsi přišla tak zhurta, stalo se něco?"
,,Ano, vlastně ne, ale mohlo by se stát," řekla Nalowes, postavila se a začla nervózně popocházet po princeznině nádherné komnatě. Byla to velká místnost, zařízená celá do bílé a zlaté barvy. Veškerý nábytek byl natřen na čistě bílou barvu, stěny obklopené skříněmi a uprostřed místnosti veliká postel s nebesy. Evelyn právě seděla u stolku, a v místnosti zářila jako první hvězda. Její pleť barevně splývala s nadýchanými bílými šaty a dlouhé zlaté vlasy splývaly na ramenou. Z nadpozemsky krásného obličeje koukaly dvě velké modré oči, jindy tolik veselé, teď ale trochu zachmuřené.
,,Nechápu, co tím myslíš," zeptala se služebné.
,,Evelyn, včera večer jsem potkala v zámku někoho divného. Byl to nějaký muž, pleť měl nezdravě bílou a vlasy naopak nepřirozeně černé, jako noc. Byl celý oblečený do černé barvy, kromě krvavě červeného pláště. A ty jeho oči, nic podobného jste ještě neviděla! Tak modré, že ani nebeská modř se jim nevyrovná. Byl celý tajemný a hrůzostrašný. Nebyl starý, kdepak, ale bylo při něm něco divného. Polekala jsem se, ale posvítila na něj svící, vždyť tu nemá co dělat! Zakryl si obličej a křikl >Ženská, dejte to pryč< hlasem, kterého jsem se lekla ještě víc než těch jeho očí."
,,Proboha Nalowes, nestalo se ti nic?" zděšeně přerušila řeč Evelyn.
,,Počkejte, to ještě není vše. Sice jsem z něj měla strach, ale nemohla jsem ho tu nechat jen tak pobíhat po paláci... Zeptala jsem se ho, co tu chce. A víte, co mi odpověděl? Že hledá vás! Já mu řekla, že tu nejste ať se odsud sype pryč a šla jsem. Jenže po několika metrech jsem se otočila, a on tam nebyl. Nikde! Jak se mohl tak vypařit? Prosím má paní, dávejte na sebe pozor! Nevím, co vám chce, ale určitě to nebude nic dobrého."
,,Nalowes, víš co, jsi moc přepracovaná... jdi dnes domů a odpočiň si..."
,,Evelyn, já neměla halucinace. Vím, co jsem viděla, a proto prosím, dávejte na sebe pozor..."
,,Dobře, Nalowes, budu ti věřit, Teď už ale jdi, potřebuji si to vše srovnat v hlavě..."
,,Jistě, paní, už jdu! Ale proboha prosím, nikoho k sobě nepouštějte! Nashledanou, a dobrou noc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisis Elisis | Web | 12. srpna 2011 v 12:06 | Reagovat

Začalo nám to rychle. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube ;) Určitě v tom bude mít prsty ten cizinec :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama